Joseph Heller: Bůh ví

Apokryf krále Davida - veselý, upovídaný a temný.

Pod heslem "všechno bylo trochu jinak" rekapituluje svůj život David, král judský a izraelský.

Snaží se držet časové linie, ale neustále předbíhá, vrací se, opakuje se — užvatlaný stařec, jemuž není cizí ani opovrhování Shakespearem a nesouhlas s Michelangelovým ztvárněním. Sám sebe nám servíruje jako toho, kdo sám přestal mluvit s Bohem, od kterého čeká omluvu, svého syna Šalomouna jako tupé hovádko, které chce skutečně rozetnout dítě vedví, protože se mu to zdá spravedlivé.

Všechny ty známé příběhy zůstávají beze změny, i ten s přemožením Goliáše. Ale mezi těmi příběhy a i v nich samotných toho zbývá ještě spousta nevyřčeného. Zajímavý Davidův pohled.

Ludvík Vaculík: Sekyra

Nepřehledná změt obrazů, jejichž poetika je mi cizí. Bohužel.

Snad to má být vypořádání se se svým otcem. Možná. Ich-forma se nenásilně přesouvá z autora na jeho otce a zase zpátky, bez upozornění, až si někdy čtenář ani nevšimne...

Poskakuje se v čase a prostoru a dohromady je to vyznání odrodilce rodnému kraji. Nejsem takový, a tak mi ty toulky vesnicí nic neříkají. Je to ten stejně nepříjemný Vaculík z Posledního slova Lidových novin a z televizních fejetonů. Dnes jako před mnoha lety.

Příběhy jsou tu naskládány jaksi bokem: Návštěva bratra je po prvním odstavci odsunuta až na závěr a mrtvá dívka, problémy v novinách a zavádění JZD jen ilustrují nekompromisnost přilnutí k přírodě.

Sekyra se mi nelíbila. Ale líp by asi napsat nešla.

Memento

Ze dvou stran vyprávěný příběh muže, který ztratil krátkodobou paměť. Kdo si s kým vlastně hraje?

Barevné úseky se střídají s černobílými: černobíle jde příbeh dopředu, barevně dozadu, aby se nakonec obě vyprávění sešla uprostřed a ukázalo se, že všechno je jinak.

Leonard pátrá po vrahovi své ženy. Jeho kamarád Teddy je policista nebo vrah? Leonard vzpomíná na Sammyho, který měl stejné "condition", a zakládá si na tom, že se s tím dokáže lépe vyrovnat. Ale když mluví o Sammym, nemluví náhodou o sobě?

Paralela Leonarda a Teddyho se Sammym a jeho ženou: Stejně jako ona zkouší, jestli Sammy neblufuje, nezkouší totéž Teddy s Leonardem? Oni jdou přes mrtvoly, ale nakonec oba pokušitelé dopadnou stejně. A jestliže opravdu Sammy žádnou ženu neměl a šlo tedy o Leonardovu ženu, je to o to pikantnější.

Skutečně je Natalie jen na vedlejší koleji příběhu? Vyřídila si své a víc se po ní nechce? Nebo je nějak spřátelená s Teddym? Že by také Leonarda zkoušela? Spíš ne.

A jak moc Leonard simuluje? Jak moc je v zajetí vlastních lží? Přece při opisování SPZ si píše rovnou Fakt č. 6 — jak si pamatuje to číslo?

A jestliže si nechal vytetovat SPZ, ukončuje to jeho vraždění? Bude stačit fotka - nebo ji zase spálí a bude si hrát dál?

Výborné momenty: Čekání s lahví na záchodě (zapomene, proč čeká — přece nejsem opilý). Umělá hádka s Natalií a následné překvapení (schovávání tužek!).

Slušný film na zamyšlení. Otázek až moc.

Vladimir Nabokov: Lolita

Dvanáctiletá nymfička vládne životu svého nechutného otčíma. Ne všechny podoby lásky se nám musí zamlouvat.

Příběh Dolores Hazeové a Humberta Humberta jsem znal z filmového zpracování. Čekal jsem, že knížka bude silnější zážitek, ale že bude až takhle silná...

Příběh je prostý: H. H. zbožňuje "nymfičky" (dnes už bychom řekli "lolitky"), jistou shodou náhod se stane podnájemníkem vdovy Hazeové, jejíž Dolores je právě takovou nymfičkou, kvůli tomu, aby mohl zůstat s malou Lolou si velkou Lolu (Charlottu) vezme, ta pak najde jeho tajný deníček, udělá mu scénu, nešťastně vběhne pod auto a zemře. H. H. popadne Lolitu a cestují Státy křížem krážem, po čase se v jednom městečku na čas usadí, ale pak se vydají znovu na cesty, při nichž je jim společníkem neznámý stín. H. H. jej nejprve považuje za detektiva, pak odhalí, že se s jeho Lolitou až příliš kamarádí — až mu s ním konečně Lolita zmizí. Humbertovo pátrání nikam nevede, až mu konečně po několika letech Lolita pošle dopis (prosí o peníze). Není tak obtížné ji vyhledat, zjistit, že je vdaná a těhotná, dozvědět se jméno onoho padoucha a zabít ho. Jsem velmi stručný. :-)

Co mě zaujalo:

  • Úvodní vykreslení Humberta — důvody, proč jej tak zajímají nymfičky, jeho evropské manželství.
  • Zcela fascinující je hledání padoucha. Úplně jsem se ztrácel ve všech těch narážkách a vícesmyslech. Tuhle pasáž si musím prostudovat ještě jednou, včetně příchodu padoucha na scénu — nemám v tom vůbec jasno a trochu mě to děsí.
  • Lolitina nechuť k otčímovi, který ji každou noc znásilňuje. Její budoucí vztah k sexu a co si o tom myslí Humbert (pokud to bude bez následků, tak je život fraška).
  • Nabokov jako McFate — zejména Charlotta pod autem a "moje žena je v obýváku".
  • Dekadence zabíjení.

Alternativní čtení (podle Nabokova): Lolita jako anglický jazyk. Emigrace jako klíčový pohled. Kdo všechno je zakletým lovcem?

Děsivá knížka. Co když se začnu bát mít dceru? Proč Lolita nezmizela dřív — nevadilo jí to? Proč ta nekonečná (ne však nudná) hra s padouchem?