Henri Charriére: Motýlek

Kniha odvahy a dobrodružství.

Jako kdybych vzal zase do ruky Tři muškerýry, Hraběte Monte Christa nebo Bídníky. Poutavý příběh o přátelství, zradě a všech těch mušketýrsko-vězeňských věcech — a hlavně o útěcích.

Jistě, je to všechno vymyšlené, ale bylo by to hezké, kdyby Motýlek existoval. Ta nezdolná touha po svobodě, příprava nových a nových útěků, ta vitalita a víra ve své schopnosti... Z hlediska dokončení příběhu by to samozřejmě chtělo i tu očekávanou a slibovanou pomstu nebo aspoň rezignaci na ni — žel vydáním venezuelské občanky příběh končí.

Ale i ta fiktivní realita klade otázky: Je vůbec možný rozumný návrat galejníka do společnosti? (A nemusí být až tak úspěšný, jako v případě Jeana Valjeana.) Čemu všemu je možné se přizpůsobit? Lze si zvyknout na vše?

A možná ještě zajímavější: Jak moc Charriere věřil tomu, co psal?

Milá pohádka na dobrou noc, nejlépe na jeden zátah (pozor, tlusté).

(Mimochodem, existuje ještě pokračování, zvané Motýlek 3. Zdaleka ne tak zajímavé.)

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Trochu se mýlíš ten příběh je podle skutečných událostí a byl o tom natočen i dokument.

Anonymní řekl(a)...

No to se teda sakra mýlí, to je autobiografické dílo podle skutečných událostí, tak si prosímtě nejdřív zjisti fakta,než začneš kritizovat.