Nepřehledná změt obrazů, jejichž poetika je mi cizí. Bohužel.
Snad to má být vypořádání se se svým otcem. Možná. Ich-forma se nenásilně přesouvá z autora na jeho otce a zase zpátky, bez upozornění, až si někdy čtenář ani nevšimne...
Poskakuje se v čase a prostoru a dohromady je to vyznání odrodilce rodnému kraji. Nejsem takový, a tak mi ty toulky vesnicí nic neříkají. Je to ten stejně nepříjemný Vaculík z Posledního slova Lidových novin a z televizních fejetonů. Dnes jako před mnoha lety.
Příběhy jsou tu naskládány jaksi bokem: Návštěva bratra je po prvním odstavci odsunuta až na závěr a mrtvá dívka, problémy v novinách a zavádění JZD jen ilustrují nekompromisnost přilnutí k přírodě.
Sekyra se mi nelíbila. Ale líp by asi napsat nešla.
Žádné komentáře:
Okomentovat