Klišoidní sračka.
Jasně, mohlo to být horší. To opuchávající oko mohlo vrátit historii a v příběhu mladé boxerky bychom mohli sledovat dříve odvyprávěnou historii černošského boxera. Tak za to plus, že to nedošlo tak daleko.Ale jinak... ten správňáckej trenér s rodinným traumatem, moudrý uklízeč, na to se dá koukat jen nevěřícně, že se něco takového dá ještě znovu natočit.
Už ten začátek: Ona chce, aby ji trénoval, on nechce, ona chce, on nechce, pořád ještě ona chce, pořád ještě on nechce, až konečně tak strašně moc usilovně trénuje, až nakonec on chce.
Všechny postavy jsou tak triviální, stokrát viděné, ostatně i ta maminka (koupilas mi dům a mně teď seberou sociální dávky!) je přece pouhým panem "middle class morality" Doolittlem.
Pro méně chápavé diváky se vše, co je vysvětlováno obrazem, dovysvětluje ještě vyprávěním, a kde snad vyprávění chybí, tam se obrazu přidá — hle, ten nedojedený řízek, který tak stydlivě balila do alobalu, jako by si jej chtěla doma sníst, a vymlouvala se, že to bere pro psa, ona jej skutečně doma jí!
A na závěr se pochopitelně splní její vidina a trenér sedí nad nejlepším citronovým koláčem v okolí. Tak aspoň že to oko, jinak by to na Oscara opravdu nebylo...
Žádné komentáře:
Okomentovat