Saraband

To je totiž úplně nejlepší, když na film kladete předem ty nejvyšší nároky a on je s přehledem splní.

- Teď se asi ironicky usmíváš.
- Vůbec se neusmívám, snažím se neplakat.
- Neplakat? Ty přece nemáš důvod plakat.
- Mám. Ale nechci ti ho říct.

Muž a žena, třicet let porozvodové lhostejnosti. Svléknou si noční košile, hledí na svá stará, pokřivená těla. A těch třicet let je v jedné posteli pod jednou peřinou jako hráz. Obejmout, neobejmout, otočit se zády, čelem?

Otec a syn, čtyřicet let nenávisti. Syn žebrá u otce o peníze, a celé je to tak groteskní, protože jsou to už oba staříci. A smetení věcí ze stolu, jak marná, opožděná, zbytečná vzpoura.

Otec a dcera, dva roky touhy. Protože dcera nahradí matku. Neopouštěj mě, jinak umřu. Zůstanu, protože mě potřebuješ, zůstanu, protože mě miluješ.

A mrtvá Anna, jejíž dopis se objeví založený v jedné knížce. Má dcera právo přečíst si dopis své matky adresovaný otci? Dopis, který se jí týká? Opravdu mě miluješ?

A prosazení vlastní vůle, navzdory otci, navzdory dědečkovi, navzdory všem. Vydrží? I po otcově pokusu o sebevraždu? (Ani zabít se nedokáže!)

A Bach a Bruckner. Jako dva odlišné světy.