Havel: Odcházení

Je to stejný text jako v knížce, a přitom v Arše tak jiný. Z bývalého kancléře sedí v křesle jenom ten bývalý, a pak - přicházejí novináři! - najednou bývalý mizí a objevuje se opravdový kancléř, který ví, co chce, a co by býval dokázal, kdyby měl jen trochu času. Vždyť boj proti korupci byl jeho prioritou posledních patnáct let!

Ale je zásadový - nové vedení přece nemůže podpořit, novou funkci nemůže přijmout, leda by sám sebe přesvědčil, že právě tím se obětovává, ostatně jako se obětovával dřív (copak byl kancléřém pro svůj prospěch?). V centru politiky musí být člověk. Méně státu!

A více Shakespeara. Jan Tříska je v těch přechodech mezi bývalým, kancléřem a králem geniální. Zuzana Stivínová skáče ze skály (ze které?), organizuje a připálenou cibulku pozná dřív, než se hodí na pánev, a Vlasta Chramostová tam prostě i s tou pánvičkou bydlí. Čechovův sad je pokácen, tágo je zlomené a budoucí kancléř dává mat.

Samozřejmě nic z toho nemá s ničím skutečným vůbec nic společného; a Havlovi žádné béžové deky nemají.

Určitě. Možná. Asi.

Žádné komentáře: