Inu, stane se. Není každý den posvícení.
Banco začíná přesně tam, kde Motýlek skončil. Jenomže tentokrát už ta dobrodružství na svobodě nejsou tak zajímavá. Vlastně jsou místy až nesmyslná, i když možná pravdivější než útěky. A vždycky vabank.
Motýlek žije tím, že sežene, ukradne či vydělá spoustu peněz, které následně zmizí - a nic z nich nemá. Nebýt toho, že se to opakuje asi dvacetkrát, bylo by to jistě poutavé. Člověk z toho za chvilku zblbne: Proč letí z Venezuely do Španělska první třídou, když skoro nemá na nájem? Nebo už zase má?
A tak — za poslední peníze si pronajmout hnusnou hospodu, vybudovat luxusní lokál, koupit lokál, prodat lokál, přijít o peníze, pronajmout si hnusný hotel, vybudovat luxusní hotel...
Vím, srovnávám to s Motýlkem, a to bych neměl. Jsme sice o třídu níž, ale pořád přiměřeně vysoko, pořád je to docela zábava. Až na místa, kde se začne mudrovat o politice, o komunistech, o tom, jak by se tohle a tamhleto dalo dělat líp, jak to nikdo neuměl, až k tomu museli Henriho pustit atd atd.
A kdyby nebylo toho sentimentu, těch proplakaných stránek o dětství, o neštěstích a trablech.
Není to klasická "dvojka". Je to horší, protože dojde i na psaní prvního Motýlka, na velkou sebechválu, která tentokrát ohavně páchne, na jakési vyřizování účtů mezi autorem a těmi, kteří vznesli pochybnosti, zda je Motýlek skutečně podle skutečnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat