To nejlepší z české poezie 20. století.
Nevím, jak to mám říct. Jak to vyjádřit. Je to... je to... vážně:
Lepší než Holan.
Neumím říct víc. Není ode mě větší chvály. Výš už jít neumím. Dvanáctiměsíční sbírka, ve které najdete své dávno ztracené kořeny, své nevyslovitelné touhy. Sebe, svůj strach, svou sílu, svou smrt.
Je tam všechno. Až se chce plakat.
Je to čtení na celý život.
Žádné komentáře:
Okomentovat