Snad až příliš sevřený příběh... Drsná novela na jeden večer.
Úvod — Brno zamořené fašisty. Bravurní vtažení do děje, který odsýpá nebývalým tempem.
Dokázal bych se jen tak sebrat a najednou začít nanovo, někde na vesnici, co na vesnici: na samotě? A ještě si to tam zamilovat?
Děsím se toho, že by odpověď mohla být ano. Že bych poznal, že manuální práce a čerstvý vzduch dokáží podstatně vylepšit kvalitu života.
Ty vesnické postavičky — prosté všech ale, typově zcela čisté, až nereálné (ale co já vím o vesnici).
- Co ty jsi vlastně zač?
- Lékařka na útěku.
Lucka — bába kořenářka. Jako by to věděla už dávno.
A na konci ten šílený zvrat, odvykládaný tak rychle, že je to až nepříjemné. Jako by se o tom už nechtělo mluvit, nechtělo vzpomínat. Želary kompletně vyhlazené sovětskými vojáky.
Jen ten pes na hrobě se tam objeví jako kapka sentimentu. Nepatřičná a přece předvídatelná.
Návrat do Brna je už jen smutným střetem s těmi, kteří nikdy nepochopí. Máme snad právo se domnívat, že my jsme pochopili?
Žádné komentáře:
Okomentovat